OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KRUGER na novém albu s bombastickým názvem „For Death, Glory And The End Of The World“ úspěšně rozvíjejí svoji verzi sludge/stoner metalu, se kterou slavili úspěch již před třemi lety na desce „Redemption Through Looseness“. Hlavní změny se netýkají ani tak hudebního směřování, jako studiové produkce, kde kapela udělala velký pokrok. KRUGER vyladili detaily, aranže, zvuk a švýcarský stroj nyní burácí mnohem hlasitěji a syrová živočišnost je silnější než dřív. Jestli se vám předchozí album zdálo intenzivní, tak věřte, že v porovnání s novinkou vypadá jednoduše, až krotce.
KRUGER zmohutněli, ztemněli, přitvrdili a k tomu ještě vylepšili svoji hudbu. Dřevorubecké plochy jsou více propracované, kytary během skladby zahrají více motivů, které spolu tvoří emotivní příběh. Pořád jsou ale dostatečně neurvalé a v kombinaci s hutným zvukem se valí jako lavina. Na novince se KRUGER krom údernosti soustředili i na atmosféru skladeb. Strhující rachot prosvětlují uvolňující, oddechová brnkání, která činí hudební smršť členitější, košatější, plnější. Album je kompaktní, žádná skladba nevyčnívá ani nekulhá, ale přesto bych jako své favority označil druhou „Return Of The Huns“ a předposlední „Dukes Of Nothing“.
Zásadní znamení KRUGER je mohutný a výrazný řev. Reno má v hrdle hrom a dokáže zařvat za celý sbor, ale paradoxně je to právě silný a výrazný Renaudův vokál, čeho je ke konci alba už moc a odvádí pozornost. Více čistě instrumentálních pasáží by tomuto albu slušelo. Jednoznačné pozitivum, které tuto skupinu odlišuje od velkého množství podobně znějících kapel, jsou bicí. Styl, jakým Raph prohání své škopky, je impozantní. Jeho bubny tlačí kapelu bezustání vpřed a šikovně podporují kytarové útoky. Velký prostor vykrývá i hodně vytažená brumlající basa, která s jistotou táhne kostru skladby, když si kytary odskočí do vyšších tónů.
„For Death, Glory And End Of The World“ je rozhodně dílo vydařené, které však odkrývá své kvality velmi pomalu. Proces hledání je ale vzrušující a odměna za trpělivost stojí za to. Koktejl namíchaný z ingrediencí MASTODON, KYLESA, CULT OF LUNA je velmi silný, a pokud vám sedne, tak je i chutný a uchu lahodící. Hostování Joe Duplantiera ze spřízněných GOJIRA jen podtrhuje, do jaké společnosti KRUGER patří. Hovořit o překračování hranic, či přelomové nahrávce by bylo přehnané, ale co není dnes, může být příště...
Strhující, temná, tvrdá, nekompromisní hudba. Připočtěte si úderný a hutný zvuk a kvalitní muzikantskou práci a vychází nám velmi silné a zajímavé album.
8,5 / 10
1. The Ox
2. Return Of The Huns
3. Anthem Of Pretended Glory
4. Villains
5. Centre
6. Our Cemetery Is Full Of Strangers
7. Muscle
8. Dukes Of Nothing
9. Turpitudes
For Death, Glory And The End Of The World (2010)
Redemption Through Looseness (2007)
Cattle Truck (2004)
Built for Speed (2002)
Datum vydání: Středa, 10. února 2010
Vydavatel: Listenable Records
Stopáž: 46:16
Produkce: J.Kovaks & KRUGER
Studio: La Cave Studio, Studio Déclanché (bicí)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.